Scrapbook trochu jinak...

Dnes jsem jako každý den kropila přes hodinu zahradu. Je to můj největší relax. A jak jsem pozorovala všechny své keře a květiny, prohodila jsem před manželem. "Tak ještě dva roky a bude v časopise." :-)))) Byl to žert. Ale jak jsem nad tím přemýšlela, uvědomila jsem si, že to není nic nereálného. Cokoliv já dělám, mám potřebu dělat dokonale. Ne proto, že bych potřebovala být nejlepší, ale že dokud pro to neudělám maximum, nemám pocit "dobře odvedené práce". A když už to maximum udělám, výsledek se dostaví ;-))) Musí. ;-D Jinak přidám. To byl také důvod, proč jsem si před dvěma lety založila svůj scrapbookový blog.  Byl to takový další krok.

V naší republice je podle mě scrapařek málo a scrapbookových blogů ještě méně.(Třeba jich je mnohem víc a jen o nich nevím..... Napište mi. Přidám vás do seznamu ;-)) O to víc si každé, která se do blogu pustí, vážím. Psaní blogu vyžaduje spoustu času, energie,....důslednosti a dost často chybí zpětná vazba. Loni v Liberci na scrapbookovém srazu jsem pár autorek scrapblogů poznala. A bylo to fajn setkání. Skvělý sraz. Proto jsem byla ráda, že termín letošního libereckého setkání vyhovoval nejen mně ale i celému našemu "autorskému týmu" a mohly jsme se před létem ještě jednou setkat.

O druhém libereckém srazu jste si určitě přečetli už vše. ;-) A viděli asi taky vše ;-))) Já zatím ani zcela hotový shadow box předvést nemohu, protože jsem teprve dnes vyklízela kufr :(  Ale až ho budu mít hotový, určitě se pochlubím. Už teď se mi totiž líbí ;-)))  Já tedy nebudu opakovat a jen vás odkáži na Gabretu, Isu, Tapevu, Leu, Irisku, Pampelinu. Ale přece jen mám něco, co ony nemají ;-)) V neděli jsem slavila narozeniny. A Andrejka, Monča, Gabreta, Isobelka a Vonver mi připravily oslavu. Chlebíčky, šampaňské, dárky, pohoda, zábava, ....a přáníčka ;-)

No nejsou nádherná? Díky!!!!

Obdivovala a stále obdivuji způsob, jakým zabalila dárek Vonver. To balení mi přijde dokonalé

Krabičky na cling razítka zabalila opravdu důmyslně. A přání je za ty dvě stužky zasunuté. Původně mě ani nenapadlo, že se jedná o přání a balíček. Vypadalo to jako jeden celek. I přání uvnitř je takové "ketovské"

Gabreta mi zase předvedla, jak i z krabičky se dá udělat malé umělecké dílko. ;-)

Díky!!! Byla to skvělá oslava. A snad prvně jsem se nemusela o nic starat ;-))) Vše mi spadlo do klína.

Víkend v Liberci byl super. Kamarádky, inspirace, spousta námětů a podnětů.... Když se vrátím k tomu, co jsem psala na začátku, .... je jasné, že na jiné záliby než rodinu, scrap a zahradu mi už nezbývá čas. Ale jsem milovník ručních prací. Pletení, šití, patchwork, vyšívání... To všechno jsem dělala. A v  takové intenzitě jako dnes scrapbook. Ten mi ale teď zabere tolik času, že další ruční práce jako korálky, batikování,...už prostě vynechávám. A zrovna tohle mi na libereckém srazu přišlo to nejlepší. Helge nám ukázala, jak se dělají šperky. Nikdy bych se do něčeho takového sama nepustila. A ani nepustím, ale už to pro mě není španělská vesnice a mohla jsem načíhnout, jak se to dělá... Stejně tak obrázky na přáníčkách vybarvené fixami,  co předváděla Didi. Bylo to zajímavé. Nenapadlo by mě, jak jednoduché to vlastně je. Irisky hrátky s big shotem byly také zajímavé. Big Shot nevlastním a rozhodně nikdy nebudu. Pro můj druh scrapbooku je nepraktický, ale pro mou představu, co s tímhle strojkem všechno dokážete, to byl zážitek. Jako smršťovací folie. Četla jsem o nich. Ale nevyzkoušela. Zdálo se mi to zdlouhavé a těžkopádné... V Irisčině podání to byla brnkačka ;-))) Tohle opravdu využiju! A Pampelininy kytičky už jsem předváděla doma Lidušce. Nevěřila mi (stejně jako jsem nevěřila já), jak jednoduché to je. Během večera si udělala 2 taftové kytičky. Byla to pro mě úžasná exkurze do trochu jiného scrapbooku. ;-))

Krásný víkend